Seitan – cenný zdroj bílkovin, navíc chutný a levný

Čistá pšeničná bílkovina je klasickým doplňkem jídelníčku makrobiotiků. Je lehce stravitelná a její výroba v domácích podmínkách je i docela levná. Zapomeňte na drahé rostlinné maso a udělejte si doma jeho obdobu – seitan. Výsledkem a chutí budete překvapeni.

Continue reading

Kurkuma – ajurvédský zázrak a superpotravina za pár korun

Kurkuma je poměrně málo známým kořením, které kromě toho, že dobře chutná, má také velmi pozitivní účinky na lidské zdraví. A to tak velké, že ji lze bez nadsázky označit jako superpotravinu. Kurkumu přitom koupíte ve specializovaných prodejnách za pár korun.


Continue reading

Co je to hybridní fotovoltaická elektrárna a proč je tato technologie důležitá

Zatímco velké fotovoltaické parky na polích vůbec nemáme rádi, u malých elektráren je to jiné. Malou elektrárnu na střeše by měl mít téměř každý trvale obývaný dům.

Jak už většina chytřejších lidí a států chápe, budoucnost energetiky je v decentralizaci, k níž patří také domácí výroba elektřiny. A proč? Hlavně pro větší energetickou bezpečnost a nezávislost. Jako nejperspektivnější se v oboru domácí energetiky jeví hybridní solární elektrárny. Vysvětlíme si, co to je.

Malé domácí fotovoltaické elektrárny lze podle způsobu připojení rozdělit na on-grid systémy připojené k distribuční soustavě, do níž dodávají energii a off-grid (ostrovní) zařízení, která fungují zcela autonomně. Hybridní fotovoltaický systém pak pracuje podobně jako off-grid elektrárna, s tím, že objekt je navíc napojen na běžnou distribuční síť. Díky tomu si vyrábí elektřinu sám a pouze v době nedostatku elektřinu „docucává“ z distribuční sítě. S hlediska životního stylu přitom vůbec není poznat, zda zrovna spotřebováváme vlastní nebo koupenou elektřinu.

Výhoda: Nedodáváte elektřinu do distribuční sítě

Základní vlastností hybridního solárního systému je, že nedodává elektřinu do distribuční sítě, od níž musí být galvanicky oddělena. Je tedy nutné počítat s tím, že takový systém nevydělává výrobou elektřiny a veškerá vyrobená elektřina se musí spotřebovat přímo na místě. Ačkoli to tak nevypadá, jde o velkou výhodu, protože odpadají nejrůznější byrokratické překážky. Hybridní solární systémy „dle ERÚ nepotřebují licenci a pokud nemají licenci, nejsou de facto ani výrobci elektřiny a nevztahují se na ně ani povinnosti, tak jako na všechny ostatní výrobce elektřiny. Nepotřebují elektronický podpis a nemusí podávat měsíční hlášení o výrobě na OTE či jiné, pro normální lidi většinou nesrozumitelné nesmysly,“ uvedl například server SolárníNovinky.cz.

Něco podobného bude časem součástí většiny domů – „inteligentní“ 7kWh baterie TESLA rpo akumulaci energie v domácnosti. 

Pro instalaci hybridního solárního systému tedy stačí pouze povolení stavebního úřadu, které se podle odborníků uděluje bez jakýchkoli problémů. Některé zdroje uvádějí, že je nutné ještě provoz HFVE ohlásit také příslušnému distributorovi elektřiny.

Z čeho se hybridní systém skládá?

Základní komponenty hybridní fotovoltaické elektrárny jsou následující:

  • Fotovoltaické panely – asi samozřejmá součást, že ano…
  • Akumulátor – baterie akumulátorů, která se stará o skladování energie pro potřebu v době, kdy nesvítí slunce. To je obecně problém solárních elektráren – největší výroba v poledne, největší spotřeba – večer, kdy už slunce nesvítí. Akumulátor by měl pojmout alespoň několik (cca 3 – 5) kilowatthodin energie.
  • Regulační a nabíjecí elektronika akumulátoru– stará se nejen o nabíjení, ale také správné cyklování a průběžnou údržbu baterie. Může být součástí střidače.
  • Střidač – klíčová elektrotechnická součást domácí elektrárny. Mění stejnosměrné napětí z FV panelů na střídavé, které dodává do zásuvek. Navíc v případě nedostatku vlastní elektřiny (vybité akumulátory) v mžiku přepne na odběr ze sítě. Kvalitní střídač je poměrně drahé (cca 50 000 Kč) zařízení s celou řadou možností nastavení a monitoringem energetických toků v domě třeba pomocí internetu.
Schéma domácí hybridní fotovoltaické elektrárny. Uprostřed je střídač, který mění stejnosměrný proud na střídavý.

Kolik to všechno stojí?

I když ceny komponent a zejména fotovoltaických panelů klesají, investice do hybridní solární elektrárny není zrovna malá. Cena za komplet FV panelů, měniče napětí, akumulátoru a dalších regulačních prvků se pohybuje okolo 200 000 – 300 000 Kč. Návratnost dodavatelé uvádí v horizontu 10 až 12 let, v praxi ale počítejte spíš s delší dobou.

V kalkulaci nákladů je nutné brát v úvahu spoustu dalších proměnných, jako je energetická spotřeba domu, ohřev vody, nároky na výkon kvalitu a funkce střidače, technologie a tedy životnost baterií, vývoji cen elektřiny atd.

Podobně jako u pasivních domů navíc do hry vstupují i „měkké neekonomické aspekty“. Na kolik si ceníte větší nezávislost, lepší energetická bezpečnost a dobrý pocit?

Smart Wheel – elektrifikujte svoje kolo

Už dopředu prozradíme, že jde o docela drahé zařízení. Elektrické kolo, kterým můžete motorizovat svůj stávající bicykl, je však prvním z produktů tohoto typu, kterým předpovídáme velké rozšíření.

Zdroj: Flykly.com

Nápad je to vlastně velmi jednoduchý až geniální. Když je možné do náboje zadního kola vložit elektromotor, proč by tam nemohly být i baterie, všechny potřebné senzory a elektronika?
Jako řídící centrum pak poslouží chytrý mobilní telefon propojený s pohonem Smart Wheel pomocí bluetooth rozhraní a elektrokolo je na světě.

Zdroj: Flykly.com

Pohonná jednotka Smart Wheel je vlastně klasická sada, s jejíž pomocí lze běžné kolo adaptovat na elektrokolo. Na rozdíl od běžně dostupných konverzních setů je ale všechno obsaženo v zadním náboji kola. V krabici tak dostanete celé zadní kolo i s pohonem, které snadno na svůj bicykl namontujete. Pak už jen stačí několik drobných nastavení (zejména kalibrace na přesný obvod kola) a můžete vyjet.

Zdroj: Flykly

Samozřejmě, baterie umístěná v náboji je menší, než akumulátory elektrokol, ale na běžné městské ježdění by měla stačit. Další parametry jsou obvyklé a v souladu s legislativou: 250W motor, několik režimů intenzity pohonu, hmotnost 3 Kg a nejvyšší rychlost s dopomocí 25 Km/h. Baterie je značky Samsung a měla by vydržet na dojezd okolo 40 Km. Zajímavostí je také rekuperační brzda.

Výrobce dodává Smart Wheel na kole ve velikostech 28, 26 a 20 palců. A teď už jen malé schlazení – Smart Wheel stojí 999 EUR, což nám přijde hodně. Jde však o jedno v prvních zařízení tohoto druhu. Pokud se však tato koncepce snadno instalovatelného elektropohonu „vše v zadním náboji“ rozšíří – a my si myslíme, že ano – bude to jen dobře.

Zelené střechy – jednou budou na všech novostavbách

Vegetační střechy vlastně nejsou nic nového – například ve Skandinávii nebo na Islandu se používají už stovky let. V našich končinách nejsou zelené střechy zdaleka tak rozšířené, jak by si tato technologie zasloužila. Mají totiž své výhody a například v Paříži jsou už u novostaveb dokonce povinné.

Výhody a nevýhody zelených střech

Pokud porovnáme výhody a nevýhody zelených střech, kladné stránky jednoznačně převažují. Střecha pokrytá vegetací zpříjemňuje okolní prostředí, prodlužuje životnost hydroizolace a celé střešní konstrukce. Celé souvrství totiž funguje jako velmi dobrý izolant – chrání konstrukci před výkyvy teplot, extrémními teplotami a klimatickými změnami. Podle některých údajů tlumí vegetační střecha hlučnost až o 8 %.

Ve prospěch vegetačních střech hovoří také ekologické hledisko. Zeleň na střechách městských domů dobře doplňuje ubývající zelené plochy a díky odpařování velmi účinně zlepšuje místní mikroklima. Vegetační vrstva navíc zachytává prach a dokáže také filtrovat škodlivé látky ze vzduchu.

Zelená střecha v poněkud extremnější podobě – Švédsko. Foto Naturalhomes.org  

V souvislosti se zelnými střechami je ale nutné zmínit také určité nevýhody.Tou nejzásadnější je asi vyšší nárok na statiku nosné konstrukce stavby. Je třeba přitom počítat nejen s hmotností celého souvrství střechy, ale také s eventuálním nasycením zeminy vodou při dešti. Pro extenzivní zelenou střechu je potřeba počítat s únosností konstrukce do 300 kg na m2. Pro intenzivní zelenou střechu je nutná únosnost konstrukce od 300 kg do 2000 kg na m2.

Zelená střecha může vzniknout i na střeše s vyšším sklonem než 5°. Z realizačního hlediska je proto možné vystavět zelenou střechu i na šikmé střeše (se sklonem do 30°).

Extenzivní zelené střechy

Extenzivní zelená střecha kromě svých ekologických, izolačních a estetických funkcí už neplní žádnou jinou úlohu. Není tedy určena k aktivnímu pěstování rostlin a veškerá vegetace na ní roste sama. Extenzivní zahrada je jednodušší, klade menší nároky na únosnost střechy a většinou nemá zavlažovací systém. Díky tomu je nutné použít odolné rostliny, jako jsou netřesky, rozchodníky, kostřavy apod. Výhodou extenzivních zahrad jsou nízké náklady na konstrukci a údržbu.

Rostliny v extenzivních zelených střechách jsou často pěstovány ve speciálních hydrofilních panelech z minerální vlny, které kryje jen tenká vrstva substrátu. V takovém případě je samozřejmě nutné rostlinám dodávat živiny zvenčí. Jedná se vlastně téměř o hydroponické pěstování.

Pod panelem se pak nachází drenážní vrstva (například nopová folie), která přebytečnou vodu odvádí k výpustím, separační vrstva chránící další prvky skladby střechy, hydroizolace, tepelná izolace a parozábrana.

Intenzivní zelené střechy

V případě intenzivních zelených střech se počítá s běžným pěstováním rostlin. Jde vlastně o zahradu na střeše. Kromě rostlin je zde možné pěstovat také menší stromy a keře. Intenzivní zelená střecha už předpokládá instalaci závlahového systému a vyžaduje pravidelnou údržbu. Tyto střecha bývají navržené jako pochůzná, což s sebou samozřejmě nese i patřičné nároky na jejich konstrukci a únosnost. Tloušťka vegetační vrstvy se na intenzivních zelených střechách pohybuje obvykle mezi 20 a 80 cm.

Jak na realizaci

Vytvoření zelené střechy není až tak složité, jak bys mohlo na první pohled zdát. Některý firmy, jako je například Isover nebo Knauf nabízí ucelené systémy pro tvorbu vegetačních střech. Za toto pohodlí při stavbě ale musíte také zaplatit.

Levnější variantou je celou skladbu střechy realizovat svépomocí. Základem je kvalitní hydroizolace. Na níž přijde drenážní vrstva (nopová folie s drenážními otvory nebo kačírek), na ni se pak umístí substrát s rostlinami. Doporučovali bychom ale technologii nejdříve vyzkoušet na menší střeše s nízkým sklonem. V případě střech s velkým sklonem je nutné dobré kotvení všech vrstev ke konstrukci střechy. K tomu lze použít třeba plastové „dlaždice“ určené pro zelená parkoviště. Otočené „vzhůru nohama“ vytvoří na střeše konstrukci, k níž vrstvy substrátu a roslin dobře přilnou.

Pár tipů na cyklistické speciality

Na vlně nostalgie po starých dobrých časech se veze povedený „remake“ klasického kola Sobi 20, které v osmdesátých letech vyráběl podnik Velamos Sobotín. V současnosti se toto kolo s ikonickým designem rozhodl vzkřísit tým nadšenců z firmy 4freetime group.

Nové Sobi 20 je nejhezčí v modré barvě. Zdroj: 4freetime.cz

Nejedná se o přesnou kopii této české cyklistické legendy, konstruktéři se designem původního kola Sobi 20 jen inspirovali. Výsledek je však původnímu vzoru téměř 100% podobný. Vzniklo tak pěkné městské kolo s vysokými řídítky pro pohodlný vzpřímený posez a s jednoduchým rámem.

Tvůrci k tomu na svých webových stránkách uvádějí: „Vše dobré z původního Sobíka jsme zanechali, to znamená, že dominantou celého kola je charakteristický rám s plochooválem v kombinaci s typickými (a nezaměnitelnými) řidítky. Nicméně rám jsme zpevnili a rozvor o několik centimetrů prodloužili. Díky těmto úpravám jsme dosáhli komfortní geometrie i pro jezdce vyšších postav.“

 
K dipozici je varianta s jedním převodem a třírychlostní model s převodovkou v zadním náboji. Přední brzda je klasické ráfkové véčko, zadní kolo brzdí protišlapací torpédo. Ceny začínají na 7 990 Kč, třírychlostní model je pak o 2000 Kč dražší.

Stylová elektrokola   

A pokud byste rádi radši elektrokolo, ale design těch obyčejných vás neskonale nudí, zkuste ekolo připomínající staré motorky z dílny španělského výrobce Oto cycles.

Zdroj: Oto Cycles

Hyperstylové elektrokolo, které svým designem připomene starý závodní motocykl, určitě zaujme každého. Dlouhý rozvor, krásně tvarovaný rám, „nádrž“, v níž je skryta baterie, kožené sedlo Brooks, bubnová brzda. Na dlouhé výlety to asi s tímto kolem moc nevypadá, ale na městské ježdění od kavárny ke kavárně může být ekolo Oto více než vhodné.

Zdroj: Oto Cycles

Technické údaje jsou pak docela standardní: 11Ah baterie Samsung, 250W elektromotor, 25 kg váha, papírově 70 km dojezd. Výrobce nabízí také stylové tašky, helmy, světla rukojeti řídítek a mnoho dalšího příslušenství. Cena? Nevíme, ale jistě nemalá. K dostání u výrobce v Barceloně, nebo nejblíž asi u zastoupení v Itálii.

Za upozornění na kolo Sobi 20 děkujeme blogu Priblizovadla.cz.

Shou sugi ban – stará japonská povrchová úprava dřeva

Trochu netradiční, ale velmi působivou technikou povrchové úpravy dřeva je Shou sugi ban. Jedná se opálení dřeva a následnou úpravu zuhelnatělého povrchu dřeva. V Japonsku se takto upravují hlavně desky z cedrového dřeva, a klidně bych to vyzkoušel i na běžné smrkové dřevo. Podobnou techniku použili tvůrci k úpravě fasádních prken u domku Zilvar.

Foto: Shousugiban.com


Postup je vlastně jednoduchý – dřevo opálíte hořákem do černa a poté vrstvu uhlíku kartáčujete až do odstínu, který potřebujete. Poté se prkna umyjí a nakonec se desky napouštějí olejem. Při kartáčování jsou doporučeny ochranné pomůcky – vzniká přitom jemný černý prach.

Pěkná realizace Shou sugi ban – dům Uhlík od studia Mjölk architekti

Výsledkem je pak černohnědá barva dřeva s prosvítající kresbou, která může i v závislosti na osvětlení měnit odstín směrem ke stříbrné a šedé. Povrchová úprava Shou sugi ban má konzervační účinek – dřevo je odolnější proti hmyzu i nepřízni počasí a zlepšuje se také jeho odolnost vůči ohni. Dobře provedená povrchová úprava Shou sugi ban prý vydrží minimálně 80 let. Jak se provádí v praxi, nejlépe ukazuje následující video:

 

Zemní vruty – ekologické zakládání staveb

Ačkoli se stále většina dřevostaveb zakládá na klasickou betonovou základovou desku, do širšího povědomí stavebníků se začínají dostávat také zemní vruty. Jde o dlouhé ocelové vruty, které se pomocí techniky zašroubují do země a fungují vlastně stejně, jako betonové patky.

Foto: Freedomky.cz

V konečném důsledku ekologická technologie

Zemní vrut pro zakládání dřevostaveb je podobný běžnému vrutu, kterým běžně spojujete cokoli v domácnosti. Je samozřejmě jen trochu větší – nejmenší zemní vruty pro zakládání staveb mají délku 1250 mm. Jsou vyrobeny z oceli, přičemž ochranu proti korozi zajišťuje pozinkování. Technologie je stará asi 30 let, dodavatel vrtů v Česku uvádí patnáctileté zkušenosti.

Největší výhodou zemních vrutů je jejich snadná demontáž. Právě ta představuje asi největší výhodu technologie z ekologického hlediska. Po skončení životnosti stavby je prostě vruty vyjmou a pozemek tak zůstane zachován v plus-mínus stejném stavu jako před stavbou. Toho u běžné betonové základové desky docílíte jen stěží – snad pouze dokonalou a tedy i energeticky náročnou demolicí a odvozem stavebního odpadu k recyklaci.

Jak to funguje

Zemní vrut zajišťuje bodové ukotvení stavby na terén. O dobrý průnik vrtu do terénu se stará kovaná ocelová špička, v hodně kamenitém terénu je ale nejprve nutné příslušné otvory předvrtat diamantovou korunkou. Dodavatel nabízí různé druhy patek vrtů pro upevnění rozličných typů konstrukcí.

Hotové základy ze zemních vrutů. Foto Krinner

Před vlastním vrtáním vrutů většinou proběhne ještě test únosnosti půdy v místních podmínkách. Podle jeho výsledků se pak rozhoduje, jak hluboko se budou vruty vrtat. Test probíhá pomocí specializovaného zařízení, které poskytne dodavatel.

Vruty je možné do země umísti pomocí speciální ruční elektrické vrtačky, nebo pásového stroje. Po jejich umístění ještě následuje kontrola všech rozměrů pomocí laseru.

Dům na „nožičkách“

Velkou výhodou této technologie je rychlost. Kompletní základy dřevostavby mohou být hotové už v horizontu dnů. Odpadají náklady na odvoz zeminy a další terénní práce. Jednotlivými vruty je navíc možné srovnat drobné terénní nerovnosti.

Naopak hlavní nevýhodou této technologie může být iracionální „špatný pocit“ obyvatel, protože dům není spojen se zemí – mezi domem a terénem je vzduchová mezera. A také obava, že tato dutina začne sloužit jako úkryt různé havěti. – právě s tímto argumentem jsem se v diskuzích o této technologii setkal nejčastěji.

Pro mnoho stavebníků byla jistým nepříjemných překvapením i cena. Dodavatel uvádí cenu takto realizovaných základů od 750 Kč za m2 dřevostavby.

Zemních vrutů lze s úspěchem použít také u modulových dřevostaveb. Například u malých domů, kde se počítá i s eventuální převozem na jinou lokalitu, jako jsou známé Freedomky. Využití také najdou při svépomocné realizaci menších staveb, jako jsou různé kůlny, altány, včelíny, malé dílny atd.

Co postavit na zahradu? Zkuste vyvýšený záhon z palet nebo proutí

Zima je ideální příležitost pro přemýšlení, co na jaře na zahradě uděláme nového. A protože je naše zahrada rejdištěm slimáků a hrabošů, nejspíš to budou vyvýšené záhony. V nich totiž zeleninu snáze ubráníte proti škůdcům. Zkuste to také.

Continue reading

Netradiční větrná turbína

Větrná turbína nemusí mít jen tvar tradičního vrtulového větrníku tak, jak jej známe z velkých elektrárenských projektů. Na trhu se začínají objevovat také menší větrné elektrárny netradičního tvaru, které třeba nejsou tak účinné, ale na druhou stranu zase lépe zapadnou do svého okolí. Jednou z takovýchto turbín je Liam F1 od holandského start-upu The Archimedes.

Netradiční tvar

Turbína na první pohled zaujme hlavně netradičním tvarem jakéhosi větrného šroubu. Díky zvláštnímu tvaru se ale sama natočí proti větru. nemá tedy natáčecí kormidlo a je kompaktnější. Právě kompaktní tvar, který dobře zapadne do městské nebo vesnické zástavby, je největší výhodou tohoto řešení.

Společnost The Archimedes začíná nabízet dvě velikosti turbíny. Větší s průměrem turbíny 1,5 m nabídne špičkový výkon až 1,5 kW. Menší typ o průměru 0,75 m má špičkový výkon 250 W. Větší typ váží celkem 100 kg – je to už docela velké zařízení, naopak menší turbínu z produkce The Archimedes si dovedeme představit jako běžnou součást rodinného domu. Samozřejmě v lokalitách, kde má jejích instalace smysl. Výrobce může navíc barvu rotoru přizpůsobit barvě fasády či střechy domu.

Výhodou tohoto řešení je také snadná škálovatelnost – tyto kompaktní turbíny je možné umístit ve dvojici blízko sebe. O ceně výrobce mlčí a odkazuje na dealery. Jistě ale nebude vzhledem k holandskému výrobci a celkové kvalitě malá. Tvar turbíny, ale může posloužit jako inspirace pro domácí tvůrce podobných větrných elektráren.

Foto: Dearchimedes.com