Tepelná izolace z konopí? Proč ne?

Konopí seté je rostlina, která má široké průmyslové uplatnění. Od konopných vláken pro provaznictví a textilní průmysl přes konopné oleje pro kosmetické účely až po konopné pazdeří, které se využívá kromě dalšího i k výrobě tepelných izolací.

Continue reading

Zelené střechy – jednou budou na všech novostavbách

Vegetační střechy vlastně nejsou nic nového – například ve Skandinávii nebo na Islandu se používají už stovky let. V našich končinách nejsou zelené střechy zdaleka tak rozšířené, jak by si tato technologie zasloužila. Mají totiž své výhody a například v Paříži jsou už u novostaveb dokonce povinné.

Výhody a nevýhody zelených střech

Pokud porovnáme výhody a nevýhody zelených střech, kladné stránky jednoznačně převažují. Střecha pokrytá vegetací zpříjemňuje okolní prostředí, prodlužuje životnost hydroizolace a celé střešní konstrukce. Celé souvrství totiž funguje jako velmi dobrý izolant – chrání konstrukci před výkyvy teplot, extrémními teplotami a klimatickými změnami. Podle některých údajů tlumí vegetační střecha hlučnost až o 8 %.

Ve prospěch vegetačních střech hovoří také ekologické hledisko. Zeleň na střechách městských domů dobře doplňuje ubývající zelené plochy a díky odpařování velmi účinně zlepšuje místní mikroklima. Vegetační vrstva navíc zachytává prach a dokáže také filtrovat škodlivé látky ze vzduchu.

Zelená střecha v poněkud extremnější podobě – Švédsko. Foto Naturalhomes.org  

V souvislosti se zelnými střechami je ale nutné zmínit také určité nevýhody.Tou nejzásadnější je asi vyšší nárok na statiku nosné konstrukce stavby. Je třeba přitom počítat nejen s hmotností celého souvrství střechy, ale také s eventuálním nasycením zeminy vodou při dešti. Pro extenzivní zelenou střechu je potřeba počítat s únosností konstrukce do 300 kg na m2. Pro intenzivní zelenou střechu je nutná únosnost konstrukce od 300 kg do 2000 kg na m2.

Zelená střecha může vzniknout i na střeše s vyšším sklonem než 5°. Z realizačního hlediska je proto možné vystavět zelenou střechu i na šikmé střeše (se sklonem do 30°).

Extenzivní zelené střechy

Extenzivní zelená střecha kromě svých ekologických, izolačních a estetických funkcí už neplní žádnou jinou úlohu. Není tedy určena k aktivnímu pěstování rostlin a veškerá vegetace na ní roste sama. Extenzivní zahrada je jednodušší, klade menší nároky na únosnost střechy a většinou nemá zavlažovací systém. Díky tomu je nutné použít odolné rostliny, jako jsou netřesky, rozchodníky, kostřavy apod. Výhodou extenzivních zahrad jsou nízké náklady na konstrukci a údržbu.

Rostliny v extenzivních zelených střechách jsou často pěstovány ve speciálních hydrofilních panelech z minerální vlny, které kryje jen tenká vrstva substrátu. V takovém případě je samozřejmě nutné rostlinám dodávat živiny zvenčí. Jedná se vlastně téměř o hydroponické pěstování.

Pod panelem se pak nachází drenážní vrstva (například nopová folie), která přebytečnou vodu odvádí k výpustím, separační vrstva chránící další prvky skladby střechy, hydroizolace, tepelná izolace a parozábrana.

Intenzivní zelené střechy

V případě intenzivních zelených střech se počítá s běžným pěstováním rostlin. Jde vlastně o zahradu na střeše. Kromě rostlin je zde možné pěstovat také menší stromy a keře. Intenzivní zelená střecha už předpokládá instalaci závlahového systému a vyžaduje pravidelnou údržbu. Tyto střecha bývají navržené jako pochůzná, což s sebou samozřejmě nese i patřičné nároky na jejich konstrukci a únosnost. Tloušťka vegetační vrstvy se na intenzivních zelených střechách pohybuje obvykle mezi 20 a 80 cm.

Jak na realizaci

Vytvoření zelené střechy není až tak složité, jak bys mohlo na první pohled zdát. Některý firmy, jako je například Isover nebo Knauf nabízí ucelené systémy pro tvorbu vegetačních střech. Za toto pohodlí při stavbě ale musíte také zaplatit.

Levnější variantou je celou skladbu střechy realizovat svépomocí. Základem je kvalitní hydroizolace. Na níž přijde drenážní vrstva (nopová folie s drenážními otvory nebo kačírek), na ni se pak umístí substrát s rostlinami. Doporučovali bychom ale technologii nejdříve vyzkoušet na menší střeše s nízkým sklonem. V případě střech s velkým sklonem je nutné dobré kotvení všech vrstev ke konstrukci střechy. K tomu lze použít třeba plastové „dlaždice“ určené pro zelená parkoviště. Otočené „vzhůru nohama“ vytvoří na střeše konstrukci, k níž vrstvy substrátu a roslin dobře přilnou.

Zemní vruty – ekologické zakládání staveb

Ačkoli se stále většina dřevostaveb zakládá na klasickou betonovou základovou desku, do širšího povědomí stavebníků se začínají dostávat také zemní vruty. Jde o dlouhé ocelové vruty, které se pomocí techniky zašroubují do země a fungují vlastně stejně, jako betonové patky.

Foto: Freedomky.cz

V konečném důsledku ekologická technologie

Zemní vrut pro zakládání dřevostaveb je podobný běžnému vrutu, kterým běžně spojujete cokoli v domácnosti. Je samozřejmě jen trochu větší – nejmenší zemní vruty pro zakládání staveb mají délku 1250 mm. Jsou vyrobeny z oceli, přičemž ochranu proti korozi zajišťuje pozinkování. Technologie je stará asi 30 let, dodavatel vrtů v Česku uvádí patnáctileté zkušenosti.

Největší výhodou zemních vrutů je jejich snadná demontáž. Právě ta představuje asi největší výhodu technologie z ekologického hlediska. Po skončení životnosti stavby je prostě vruty vyjmou a pozemek tak zůstane zachován v plus-mínus stejném stavu jako před stavbou. Toho u běžné betonové základové desky docílíte jen stěží – snad pouze dokonalou a tedy i energeticky náročnou demolicí a odvozem stavebního odpadu k recyklaci.

Jak to funguje

Zemní vrut zajišťuje bodové ukotvení stavby na terén. O dobrý průnik vrtu do terénu se stará kovaná ocelová špička, v hodně kamenitém terénu je ale nejprve nutné příslušné otvory předvrtat diamantovou korunkou. Dodavatel nabízí různé druhy patek vrtů pro upevnění rozličných typů konstrukcí.

Hotové základy ze zemních vrutů. Foto Krinner

Před vlastním vrtáním vrutů většinou proběhne ještě test únosnosti půdy v místních podmínkách. Podle jeho výsledků se pak rozhoduje, jak hluboko se budou vruty vrtat. Test probíhá pomocí specializovaného zařízení, které poskytne dodavatel.

Vruty je možné do země umísti pomocí speciální ruční elektrické vrtačky, nebo pásového stroje. Po jejich umístění ještě následuje kontrola všech rozměrů pomocí laseru.

Dům na „nožičkách“

Velkou výhodou této technologie je rychlost. Kompletní základy dřevostavby mohou být hotové už v horizontu dnů. Odpadají náklady na odvoz zeminy a další terénní práce. Jednotlivými vruty je navíc možné srovnat drobné terénní nerovnosti.

Naopak hlavní nevýhodou této technologie může být iracionální „špatný pocit“ obyvatel, protože dům není spojen se zemí – mezi domem a terénem je vzduchová mezera. A také obava, že tato dutina začne sloužit jako úkryt různé havěti. – právě s tímto argumentem jsem se v diskuzích o této technologii setkal nejčastěji.

Pro mnoho stavebníků byla jistým nepříjemných překvapením i cena. Dodavatel uvádí cenu takto realizovaných základů od 750 Kč za m2 dřevostavby.

Zemních vrutů lze s úspěchem použít také u modulových dřevostaveb. Například u malých domů, kde se počítá i s eventuální převozem na jinou lokalitu, jako jsou známé Freedomky. Využití také najdou při svépomocné realizaci menších staveb, jako jsou různé kůlny, altány, včelíny, malé dílny atd.